Texty

Kruhy na vodě

Věnováno Nikole Hauserové.
© 2010 Slávek Maděra

* * * * *

Tak řekni mi,
Co skrývají tvé dlaně rozechvělé
Ta křídla zlomená, na dotek od ráje
Snad pár kamínků, zkamenělých slz a snů, rozmělněné
Padají s ozvěnou a po nich kruhy na vodě

Často se ptáš, kde sílu brát
K tomu, že máš po pádech vstát

Jako lehlá polní tráva vzpínáš se a chceš dál růst
Vítr, co ti vlasy vázal odezírá slova z úst
Když mu šeptáš do poryvů příběh kruhů na vodě
Jak se daly do pohybu možná díky náhodě

Tak řekni mi,
Jestli tě ještě dneska něco bolí
Nebo je líp, vítr mraky rozehnal
A na hladině, letní hvězdy hlídaj ten váš klid, vody a tvůj
A toho, kdo při tobě stál.

Často se ptáš, kde sílu brát
K tomu, že máš po pádech vstát

Jako lehlá polní tráva vzpínáš se a chceš dál růst
Vítr, co ti vlasy vázal odezírá slova z úst
Když mu šeptáš do poryvů příběh kruhů na vodě
Jak se daly do pohybu možná díky náhodě.

dobrá zpráva

Inspirováno příběhem skupiny Mince vo fontáne.
© 2021 Slávek Maděra

Autorská spolupráce:
Nikola Hauserová, Zuzana Vilímová, Josef Balcar

* * * **

Já chtěl bych mít své náměstí, kde holky jen tak pro štěstí
Do kašny mince hází
A kousek dál i ulic pár, dal bych jim jména od kytar
Na Gibsonový pro lidi bych hrál

Já chtěla bych mít náměstí, kde kluci jen tak pro štěstí
Do kašny mince hází
A za oknem se závěsy, mít černobílé klávesy
A od nevidím do nevidím hrát

Máme dobrou zprávu, je pořád o čem snít
Dívat se nahoru a umět, umět za to vzít

Protože

Nade mnou – nad tebou , modrá z oceánů
Nade mnou – nad tebou, lítá vzducholoď
Nade mnou – nade mnou
Sny probouzí se k ránu
Tak chyť je, než se časem rozplynou

Interludium

Až jednou na tom náměstí, hodíme mincí pro štěstí
Budeme si každý něco přát
A nebude nám nikdy dost, než postavíme k lidem most
A pošleme přes něj všechno co je v nás

Máme dobrou zprávu, je pořád o čem snít
Dívat se nahoru a umět, umět za to vzít

Protože

Nade mnou – nad tebou , modrá z oceánů
Nade mnou – nad tebou, lítá vzducholoď
Nade mnou – nade mnou
Sny probouzí se k ránu
Tak chyť je, než se časem rozplynou
Tak chyť je, než se časem rozplynou
Tak chyť je, než se časem rozplynou

Luisa

Mé přenádherné dceři.
© 2019 Slávek Maděra

* * * * *

Moje Luiso,
Málo kdy věřím na zázrak
Když noc se láme potají
A před půl druhou klíží se mi zrak

Moje Luiso,
Takhle oslovím Tě k ránu
Když ticho města rozezní
Tvůj hlas posazený do sopránu

Moje Luiso,
Z oblohy padá hvězdný prach
Sudičky stihly říct jen: „aah, ta je krásná“
Moje Luiso,
Chci ti dopřát mnohem víc
Například hvězdy, měsíc a vesmír bez hranic

Moje Luiso,
Málo kdy věřím na zázrak
Že čas má schopnost zastavit a tak
Stihnu svůj předposlední vlak…moje Luiso

Moje Luiso,
Na kopci papírový drak
Rozhání každej tmavej mrak
Moje Luiso,
Chci Ti dopřát mnohem víc
Například hvězdy, měsíc a vesmír bez hranic

Moje Luiso,
Z oblohy padá hvězdný prach
A taky hvězdy , a kolem vesmír co je v nás
Moje Luiso, už spíš?

SOL de MAR

* * * *

Prohlížím si svoje dlaně, krajinu různorodých čar
Co už bylo a co se stane?
Na mé bárce Sol de Mar
Na té lodi čas od času, jsem sám sobě kapitán
V kapse střelku od kompasu, co upustil kormorán

Pluj dál krajinou různorodých čar
Ať tvá plavba není zmar
Ty má bárko Sol de Mar

um dois três quatro…

Jedna pinta rumu , na tři míle domů, každý maják má svou tvář
A ty tváře jména, jako mořská pěna
Dávám si jí pod polštář
„Ritz pitz“ do paluby, kurděje a zuby
Tohle se mi vyhýbá
Když mám vítr v zádech, co má slaný nádech
když ke břehům pospíchám

Prohlížím si svoje dlaně, unavené od vesel
To, když vánek nezavane
Do sladko – slaných plachet
A našich unavených těl